Chutná – koncentrák na talíři. A sviští – jízda ropnou válkou. Sekne – třetího světa úmor. A těší – tance, kundy, alko. V bedně – zas Česko hledá věčnost. Na kříži – moc a majetek. Básník – já nevím, co to mektá; má být rád, že je na světě! Jen ty –…

Než svedu svůj bol na vesmír, pověz mi, kopče, pověz mi: ve stínu hory živ ať jsem, či nad jámou, svým opakem? Tma nade mnou, tma pode mnou; tam i tam živ být najednou! Jen pod horou žít – hrozím se, že opomenu vše, kým jsem, a nad jámou zas naruby…

Konzumerismus patří k hojně citovaným nešvarům doby, a to i ústy samotných konzumentů. Výraz chápeme jako rostoucí tendenci po věcech a prožitcích, které nám (domněle) zaručují štěstí, případně jím rozumíme strategie, které v nás ony touhy…

„Život samozřejmě pokračuje.“ (V. Havel, 2012) Čtvrtá adventní svíce, zakopu svoje klíče. Zakopu, co z Havla zbylo; absurdní to arcidílo o hrdinovi-strašpytli, o zrůdách, které rozprášil, o zrůdách, které procitly ve velvetovém rubáši… Mrav, díky…

Chci se zamyslet nad vlastním domovem v bezdomoví světa a nad ohromným vesmírným dramatem uvnitř domova. Dosud jsem hlásal spíše „světovost“ na úkor „domoviny“, což souviselo i s mým (potřebným) odcizením se rodičům a s mladickou touhou po svobodě,…

Zatímco v hájích vlají babí vlasy a k hvězdám rosy slétá smrtihlav, o touze k moci spřádám článek na síť; tak, enter. – Světe, hned jsi o chlup hezčí! „a E a k I n v 6“ Spam všechen ohlas v komentářích předčí. Hahaha, za úsilí nonsens, budiž. „a E a…

Kde řeka Léthé od věků napájí zbabělé duše, aby zas a zas věřily, že Strach je nejlepší domov, že lze v něm šťastně žít, v brýlích snů dřímat jednoduše; sny krásné potud, než „vysněný“ chce jim dát první pomoc… A kde strom poznání spojuje podsvětí s…

B. Reynkovi I. Kráčel jsem, oči otevřené, vida, těch Mesiášků v seně! Úsměvy, světla, rituály, ořeší, med a ovoce, pleš čepýří se v paruce a ďábel vyje slůvka chvály; jen nikde žádné Vánoce… II. Zastavím se a zavřu oči, nevida, do Betléma vkročím.…

Snad i papež sem tam nechá boha stranou, ubalí jointa, zapne magneťák a v salvách Black Sabath se prdle rouhá a myslí na ženský… A prezident má sny jak fantazmagor. Krade housky, střílí do dětí, či jen žebrá na Karlově mostě u prdele všem… Včeras‘…

Třískne dveřmi: „SBOHEM NAVŽDY!“ radost nemoha vylíčit z té vztahu vraždy; NIKDY BEZ BOHA.